Samebito 2

27. prosince 2015 v 23:17 | Ai




"Máš to nějak daleko. Ten tvůj dům." Zaslechl hlas za zády.
Otočil se za sebe a jemně se usmál na svůj doprovod, jenž měl tvář zahalenou kloboukem. " Je to jen síla zvyku. Mně to tak daleko nepřipadá. Ale neměj strach, je to na konci téhle stromové aleje."

.....

Modrovlásek se zakřenil. On rozhodně strach neměl. Nikdy, z ničeho a z nikoho. Jen mu bylo divné, proč míří pryč z města. Jsou už prakticky na jeho konci. Je tady vůbec něco?
Kromě těch vysazených stromů podél cesty nic neviděl.
Zabodl se svým zrakem hlouběji do černovlasého před ním. Chce ho snad ten člověk ošálit?

......

"Tak jsme tady." Oznámil jsem mu a zřejmě ho vytrhl od přemýšlení, neboť sebou nepatrně trhl.
Svým zrakem putoval kamsi za mě a já toho nenápadně využil, abych si pozorně prohlédl jeho oči. Byli jako dvě bělostné perly.
"Ho-ho, to mi jako dům nepřipadá."Alespoň ne velikostí." Řekl mi pobaveně svou sarkastickou poznámku.
,,Je sice pravda, že je rozlehlý, ale spousta jeho částí se nepoužívá a ani nemůže kvůli špatnému stavu. Když tady žily mí prarodiče, tak to ještě nějak vypadalo. Ale teď to tu pomalu chátrá. Tenhle dům potřebuje neustálou péči, jenže samotnému to jde udržovat stěžka. " Vysvětlil jsem mu a otevřel dveře.

.....

,,Žiješ tu sám?" Zeptal jsem se. Měl jsem pro to důvod. Čím více lidí, tím víc problémů v budoucnosti. A tomu jsem se právě chtěl vyhnout.Jeho odpověď mě však zmátla.
"Ne tak docela. Chodí mi sem často náštevy, které zde mohou i několik dní přespávat. A pak je tu ještě Yuki."
"Yuki?! Tvá žena?" Zeptal jsem a se zhnusením jsem se zašklebil.
Lidské ženy jsem nenáviděl víc než cokoliv, co na téhle zemi kdy žilo. Není nic horšího než zákeřnost žen! Radši se do života dělit o místo v jámně se slizkými úhoři, něž být v jednom domě se ženou. Vzpomněl jsem si hned na tu, díky níž, jsem se dostal do téhle situace a začal jí proklínat. Vytrhl mě z toho však jeho smích.
" ŽENA?!! No, asi to tak už dopadlo." Smál se dál. Dělá si ze mě blázny?!! Zaskřípal jsem zuby a pak jsem ztuhl nad jeho další větou. "A, vida, už nám jde naproti." Ohlédl se a pokynul mi hlavou dopředu.
" Tak pojď má drahá, seznam se s naším hostem, který zde od dněška bude bydlet...."





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama