MAD HOUSE 1.část

27. prosince 2015 v 22:37 | Ai
*


Zaraženě jsem tam stál a s fascinací prohlížel tuto monumentální stavbu. Táhla se do stran až kam mé oči dosáhly, postavena z hnědošedých cihel. Okna s černými rámy, vyložené matnými okenními sklíčky, přes které dovnitř nebylo vidět, přesto dostatečně čiré, aby skrze ně mohlo procházet jasné světlo zevnitř. V přízemí byla okna o hodně větší než ve vyšších patrech.

Pokud dobře věděl, tak se to tak dříve stavělo kvůli tomu, že se tam nacházely společenské místnosti, v nichž bylo zapotřebí co nejvíce světla. V hlavě se mu začaly vytvářet různé příběhy. Tedy imaginární tituly jeho knihy.
Zakletý dům ne spíš prokletý…strašidelný ne to je moc ohrané *hebčík*

Teprve až ukrutná zima, která mi byla, mě vštípila do reality. Zaklepal jsem na dveře, masivním klepátkem. Zvonky tu asi nevedou. Rýpnul jsem si mrzutě, jelikož jsem byl na pochybách, že něco takového bude v bouřce slyšet. K mému udivení, se začaly otevírat dveře. Sice pomalu a ztěžka, ale přeci jenom.
Ve dveřích stála růžovlasá dívka v uniformě. Mlčky se mi uklonila a poodstoupila, abych mohl vejít dovnitř. No páni! Pomyslel jsem si pro sebe, když jsem spatřil tu rozlehlou halu.


Pak mi rozum, ale vlepil pár facek, že kvůli tomu jsem sem nepřišel.

Šedovlásek stočil svůj pohled na dívku, služebnou asi.

"Dobrý den! Tedy spíš dobrý pod večer.." Začal ze sebe vykoktávat. Stávalo se mu to vždycky, když mluvil s někým z opačného pohlaví. Možná proto si z něj kamarádi utahovali, že bude singl i po třicítce a to mu bylo dvacet tři!
" Víte já…" Spolkl jsem zbytek věty. Tak se trochu vzmuž! Nadechl jsem se a…
"Co se to tu děje." Roznesl se hlas místností a mě, tak zmařil všechny snahy se plynule vyjádřit. Vzdychl jsem. To je zákon schválnosti.



Věnoval jsem pozornost majiteli temného hlasu. Mladý muž asi v mém věku, ne-li starší, stál na schodech. Rudé vlasy zakrývající oči stejné barvy. Černé koženné kalhoty obepínaly jeho svalnaté, dlouhé nohy. Vínová rozevlátá košile ukázala zase jeho pevnou hruď a zlatý náhrdelník s přívěškem ve formě lva.
Ani bych nechtěl vědět, co si o mě v tu chvíli, tak impozantní muž pomyslel, když jsem na něj vyloženě civěl jak sůva. S otevřenou pusou jak čerstvě vylovená ryba, jsem zběsile lapal po kyslíku.
Byl jsem zachráněn až vedle přítomnou růžovláskou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama