Echidna

30. prosince 2015 v 15:32 | Ai

Nečekejte nic extra. Je to má slátanina. Ale doufmám, že to bude slátaninou, kterou mě bude bavit dlouho psát.



ENCHIDNA - kapitola 1.

Bůh a já

Tak už jsem tu zase, ani nevím po kolikáté. Přestal jsem to počítat hodně dávno.
Stojím ve velmi jasném prostoru, celém bílém. Odevšud se řine světlo. Mým očím to, však vůbec nevadí, již dávno si na to zvykly. Přede mnou jsou schody sahající do podstatné výše. No a na konci těch schodů je majestátné křeslo, podobné spíše trůnu, ale to není to zásadní. To opravdu důležité je, že na něm sedí nikdo jiný než Kami-sama. Ano, sedí tam velký šéf a propaluje mojí maličkost pohledem. Pozoruje mě a já zas pozoruji jeho. Sledujeme se na vzájem. On zlostně poklepává prsty o opěradlo a já se na něj přiblble usmívám. Po takto dlouze strávené chvíli, konečně zaburácí jeho hlas.

Uzumaki Naruto! Upřímně, už dávno jsem nad tebou zlomil hůl. Ale teď už OPRAVDU došla poslední kapka mé trpělivosti. Proto jsem se rozhodl ke konečnému řešení.
Kami-sama pozvedl ruku, dlaní vzhůru, a začal v ní formovat zlaté světlo….

Tak jo, STOP!

Určitě chcete vědět, co se bude dít dál. Ale dovolte mi ve zkratce vysvětlit okolnosti, které tomu předcházely. Nasadíme zpátečku a…
Uzumaki Naruto, věk: 16 let, narozený ve vesnici Konoha, a k mé smůle místo úmrtí: ve Velké-shinobi válce. Jistě se ptáte jak. Za všechno může ten kretén, a. k. a. Madara! Protože ze mě odpečetil Kuramu. Zprvu jsem to mu nechtěl uvěřit. Myslím tomu, že jsem byl mrtvý. Nýbrž první návštěva na tomhle sněhově bílém místě, mě jaksi usvědčila.Tehdy mne Kami-sama ještě uvítal s úsměvem.
Řekl: "Můj milý, bojoval jsi statečně a nyní si můžeš odpočinout. Sledoval jsem velmi dobře tvé činy. Nehledě na všechny strasti, které ti osud uložil, ses snažil vést řádný a poctivý život. Postarám se, abys ve svém novém životě našel štěstí."
Byl jsem totálně v šoku, zato ON, s úsměvem od ucha k uchu, zářil (myšleno do slova a do písmene XD). Dokážete si asi představit, jak se zatvářil, když jsem mu na to odpověděl: "TO JAKO VÁŽNĚ?!! JSI DĚLÁŠ ZE MĚ SRADU NÉ?!!!" Teď zas byl on, ten beze slov. "Mí přátelé umírají na bojišti a já si mám v pohodičce vydat do nového, dle tebe, šťastného života. Ses totálně pomátl! Nikam nejdu, vrať mne zpátky!" Kami-sama se zřejmě dal zas dohromady, jelikož mi bez jakékoliv poznatelné emoce, suše odpověděl: "To nejde. Vrátit se nemůžeš."
Zadíval jsem se mu zhluboka do očí, aby zahledl jakýkoliv náznak možnosti obměkčení. Posmutněl jsem, když jsem zjistil, že jsou nekompromisní. "To nevadí, tak já tu zůstanu, určitě někdo z oživený Hokagů, možná taťka, udělá Edo-tensei, a já se vrátím zpět." Zaslechl jsem unavené vydechnutí. "To taky není možné. To co přivádí Edo-tensei nazpět, jsou jen zhmotněné vzpomínky zemřelého člověka. Duše samotná dál cestuje v koloběhu znovuzrození."
Moc jsem jeho vysvětlení nerozuměl. Kami-sama to poznal. "To znamená, že si vezmu tvé vzpomínky na tenhle život a nechám tě znovuzrodit. Na jiném místě, v jiném čase, v jiné podobě. A až někdo provede tu oživovací techniku, za účelem vrátit tě zpět, pošlu tam tvé vzpomínky, které se zhmotní do lidské podoby." Vyděšený jako králík jsem začal divoce kroutit hlavou. "Ne, ne, ne! Svých vzpomínek se nevzdám to prostě ne!!!" Věnoval mi pohled, který zračil pochopení. "Nedá se nic dělat, je to tisíciletý proces, který se stále opakuje a bude i nadále." Já si však nedal říct a zarytě jsem trval na svém. "Ne jen že, jim osobně nebudu nikdy moct pomoct, ale ještě se mám vzdát vzpomínek všech kdo se mnou bojovali a položili za společnou věc život?! Ne, nikdy!"
No a zrychleně, začal řetěz přesvědčování a tvrdohlavého odmítání. Nakonec Kamimu vypoukla ohavně velká žíla na spánku a tadááá, sopka vybuchla.
"Tak si zatracené vzpomínky nech!!!" Na to zformoval v dlani zlaté světlo a hodil jej po mně. Tím, započal můj nový život. Tedy chci říct druhý v pořadí.

Ale já se nevzdal!

Jakmile jsem dokázal chodit, začal jsem trénovat. Hromadit chakaru a především hledat způsob jak se vrátit zpátky na bojiště, ke svým přátelům. Dalo by se říct, že jsem se ponořil do studií různých časoprostorových jutsu . V ohledu k mému vztahu k učení, byly mé výsledy ubohé. Až ke konci mého "druhého" života jsem zjistil, že i když se umím vrátit nazpět v čase, tak je mi to pranic platné. Jelikož právě žiju, v jiné dimenzi. Přesněji řečeno žiju vninja světě, kde nehrozí válka. Všechny národy zde měly averzi k válce, a kdybyste se kohokoliv zeptali, zda má kunai, tak by na vás nevěřícně zíral. Tohle byla utopie. Pokud si Kami myslel, že v tomhle najdu štěstí, tak se šeredně mýlil. Bylo to jako sůl, na čerstvě otevřenou ránu. Neustále jsem musel myslet na Kakashi-senseie, Sakuru-chan, Hinatu a ostatní, jak nasazují život, právě pro takovou idylu. Začal jsem se shánět po trans dimenzionální techniky, když v tom…
Záře, bílý prostor, schody, křeslo-trůn a jasně Kami-sama, už ne tak happy. Jakže jsem to vlastně zemřel??

"Tak vidíš, nic dobrého z toho, že sis ponechal vzpomínky, nevzešlo. Trápil ses minulostí, kašlal na přítomnost a zemřels nad knihami, které ses zbytečně učil. Vzdej se svazujících vzpomínek a běž žít šťastný život. No, co myslíš? Nebude to tak rozumnější?!"Pronesl Kami.

Já se na chvíli zatvářil osvíceně a poté pomalu s důrazem na každé slovo odpověděl: " ANI-MĚ-NEHNE!" Inu, Kami se zase naštval, já se po třetí znovu zrodil a pak po čtvrté, po páté.. Dál a dál jsem hledal způsob jak se vrátit domů.

Nebylo to jednoduché. Onen nahoře se mi do toho všelijak pletl. Znovuzrodil mě třeba ve světě, kde nebyla chakara. Budiž, sáhl jsem po magii. Znovuzrodil mě do světa bez chakary a magie, šel jsem hledat odpověď v technologii. Přišel jsem do světa, kde něco jako cesty v čase nebyly možné. Tak jsem z trucu dal do sekty, která uctívala bizarního boha a naučil jsem se vyvolávat démony. Během toho všeho jsem i měnil formy. Byl jsem snad vším, co mně napadne. Možná i tím, co vás nenapadne. Samosebou i zvířetem. No, když se tak nad tím zamyslím, tak jsem ke konci byl většinou hmyz. Což mně vytáčelo nejvíc. I jako zvíře jsem mohl ještě něco udělat, kdežto jako hmyz...Ani to nestalo za řeč!
No řekněte, co velkého dokáže za svůj život hovnivál?! No, co?!!! Obzvlášť když jste jím šestkrát zasebou!!!
Ale zpátky k věci. Byl jsem ve svém ani nevím kolikátém životě jako hovnivál. Kulil jsem si svou kuličku a trpělivě čekal, až si "šéf" nahoře vymyslí něco víc kreativního. A najednou, z ničeho nic, stojím opět před Kamim, ve své prvotní podobě.

Sledujeme se na vzájem. On zlostně poklepává prsty o opěradlo a já se na něj přiblble usmívám. Po takto dlouze strávené chvíli, konečně zaburácí jeho hlas.

Uzumaki Naruto! Upřímně, už dávno jsem nad tebou zlomil hůl. Ale teď už OPRAVDU došla poslední kapka mé trpělivosti. Proto jsem se rozhodl ke konečnému řešení.

Kami-sama pozvedl ruku dlaní vzhůru a začal v ní formovat zlaté světlo….



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama