Whiskey

1. října 2013 v 21:42


Rudovlasý mafián seděl sám na podlaze ve svém pokoji. Kolem něj byla spousta prázdných láhví od whisky, ale i to mu nezabránilo, aby si nalil další skleničku této zlatavé tekutiny. Když ji nalil, pozvedl ji na úroveň svých oči a zadíval se do ní. Ano, ta barva mu připomínala jeho. Uchechtl se nad absurdností této myšlenky načež ji "kopl" do sebe a pokračoval ve svém počínání dál. Přitom se mu honily myšlenky v hlavě jako na běžícím pásu. Dalo by se říct, že si uspořádal takový filmový festival utvořený ze vzpomínek komentovaný svými myšlenkami. Promítaly se mu vzpomínky z jeho dětství, přes vstup do rodiny a život v ní. Všechny ty léta byl s ním stále po jeho boku, ale postupem let spolu trávili čím dál tím méně času. A asi v té době si to začal uvědomovat, tu drásající samotu bez něho. Ten neklid, když nebyl s ním, přepadající úzkost, kdy nevěděl, zda se setkají a naopak tu náramnou radost kdy jej mohl aspoň na okamžik spatřit. Ty všechny pocity v sobě držel, velmi dlouho. Až najednou po dlouhé době se objevil on, že půjdou spolu večer pít, jak to kdysi dělávali. On přišel k němu do kanceláře, kde na něj čekal s jeho oblíbeným nápojem. Ano, tím, který teď on pije dočista sám. Nalil si další skleničku, jenže nevypil. Místo toho ji postavil na zem a ukazováček po ní přejížděl. Takhle si s ní pohrával i tenkrát. Nevěděl proč, ale tu noc se mu nemohl podívat do očí. Nešlo to. On si toho všimnul a zeptal se jej na to. Prý jestli se něco stalo? Já na to, že nic. On, ale trval na svém.
G, trápí něco? Už dlouhou dobu mě znáš a můžeš vědět, že se mi můžeš svěřit.
To já vím Giotto, ale mě nic netrápí.
,,G…, podíval se na druhého něžným, hřejivým pohledem … jsi velmi špatný lhář"
Už nevím asi to bylo tím alkoholem, co jsme tehdy vypily, nebo mohu chvilkovou slabostí, jež mě přemohla. Prostě jsem jej znenadále políbil. ,,Tohle je to, co mě celou tu mizernou dobu nedalo spát."
Chvíli zavládlo ticho a pak mi povídá ,, G, to co si teď udělal…..myslíš to vážně?"
,,Nikdy vážnější jsem ještě nebyl" odpověděl jsem a zavládlo opět ticho ještě delší než předtím. Bylo vidět, že o tom přemýšlí. Viděl, že mu svým chováním přidělal další potíže a to on rozhodně nechtěl. ,,Promiň, byla to chyba. Zapomeň na to." Řekl a počal se zvedat, aby odešel. V tom jej, však druhý chytil za paži.
---------------
Na to se probudil ráno v posteli. Posadil se a okamžitě se chytl za hlavu. Strašně mu třeštila. Vzhlédl, načež zjistil, že se nenachází ve svém pokoji, ale v jeho a ke všemu ještě na sobě nic kromě černé košile neměl. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl. Po chvíli se však otevřely dveře do ložnice a v nich stál on již oblečený nesoucí dva hrnky s kávou. ,,Dobré ráno, přinesl jsem něco na povzbuzení."Řekl. Já jsem ochotně vstal, ale vzápětí si zase sedl, jelikož se mi ozvala spodní část těla úpěnlivou bolestí. On se chápavě pousmál a došel s kafem až k posteli a podal mi jej. Rudovlasý poděkoval a vzal si jej. Na chvíli si s ním ohřál ruce a pak usrkl. Bylo celkem jasné, co se mezi nimi odehrálo, přesto se musel zeptat: ,,Já..tedy my jsme spolu.." ,,spali" doplnil jej druhý .,,Takže teď , co teď budeme…"
,,To by mě také zajímalo…" řekl zamyšleně. Díval jsem se mu do tváře, snažíc se cokoliv z ní vyčíst. Mněl neduchapřítomný výraz, který nasvědčoval o tom, jak moc o tom přemýšlí. Načež se z něj probral a vydal se směrem ke dveřím. Pak se v půli cesty zastavil: ,,Příští týden máme banket, počítám s tvými společenskými schopnostmi."
,,Giotto!" vyslovil jsem jeho jméno skoro až naléhavě
,,Dej mi čas ,G. o nic jiného tě teď nežádám." Načež dočista odešel z místnosti zanechaje rudovlasého přítele o samotě bez odpovědi.

Rukou jsem si upravil rozcuchané vlasy a sáhl do kapsy od kalhot, které ležely na židli vedle postel. Vytáhl jsem si z nich krabičku s cigaretami a zapálil si. ,,Čas, to jediné co nás od sebe odděluje".
A tak jsem čekal. Jenže mi jeho chování vrtalo hlavou. Proč do toho šel, když si nebyl jistý? Vyspal se se mnou z lítosti? Sledoval tím něco? Dříve, když jsem se s ním neviděl, uklidňoval jsem se tím, že to bylo kvůli spoustě práce, kterou měl. Nyní jsem měl obavy, že je to kvůli tomu, aby se mi vyhnul. Což mě uvádělo do depresí. Obzvlášť k večeru mě to přepadávalo nejvíc. Nemohl jsem spát. Zůstával jsem dlouho vzhůru, načež se to ráno projevovalo mou nevyspalostí a mizernou náladou.

Rozhodl jsem se, že tento svůj neduh vyléčím pitím. Každý večer jsem si připravil láhve a počal pít až do němoty. Ráno jsem se probouzel sice vyspalý, ale s migrénou jako čert a má nálada se nezměnila. Možná trochu. Bylo to asi tím, že jsem sám sebe a své problémy kvůli tomu třeštění hlavy moc nevnímal. Nebyl to žádný med, ale za to, že jsem se vyspal a moc se s tím netrápil, mi to stálo. Tak jsem prožil necelý dva týdny. A banket byl pomalu za dveřmi. Banket byla společenská akce, kde se setkávala místní bohatá smetánka a my mafiánské rodiny jsme se snažily získat jejich přízeň neboli jinak řečeno přesvědčit je o tom, že právě do nás mají investovat jejich peníze. Ve skutečnosti to nebylo nic jiného než pochlebování, lhaní a bůhví co ještě. Tento rok to nebylo výjimkou.
Seděl jsem na jedné z pohovek, co tam byli. Hned vedle byl barový stolek s alkoholem. Automaticky jsem čapl po láhvi whisky. Normální člověk by si nalil skleničku a láhev vrátil zpátky, ale já věděl, že pokud se dnes nezliju tak to nepřežiju. Tuhle akci jsem výsostně nenáviděl. Neustále se jenom usmívat na všechny a dělat, že ve skutečnosti o jejich kostlivcích ve skříních nic nevíš. Ze všeho nejvíc mi však vadilo, že se toho účastní Giotto. Ten sice nikomu nepodlézal, ale byl s nimi vždy v přímém kontaktu. Většinou když vám někdo svým chováním vadil, tak jste se mu nějak vykroutili, zmizeli z jeho dohledu a celý zbytek večera jste se modlili, aby vás ten dotyčný nenašel. Tedy tohle alespoň platilo pro mě. Giotto však byl jiný. Nechal je mluvit, o čem chtěli. Ať mu vadil kdokoliv, nikdy to nedával najevo. Možná proto byl tak oblíbený. Vždy, když přišel do místnosti, způsobilo to rozruch. Všichni se hned k němu nahrnuli a spustili strž otázek. Jak se vede jemu, jeho rodině, finance atd. On odpověděl zdvořilostně na prvních pár, načež oni začali mlít to svoje. A ne a ne mu dát pokoj. Obzvlášť ženy, ty se ho nechtěli pustit, chodily za ním jak ocásek. Všemožně koketovaly, mrkaly a lepily se na něj. Jakmile se nějaká na něj pověsila, rudovlasý zaskřípal naštvaně zuby. Měl strašnou chuť tam jít a odtáhnout ji, vlastně všechny. Bože, nejraději by to tu vyhodil celé do povětří, ale to by ničemu nezabránilo, prostě by se večírek konal někde jinde. Při jeho štěstí ve velikánském sále a s ještě větším počtem "vznešených" dam.
Světlovlasý se plně věnoval svým obdivovatelkám, když postřehl vzadu za sloupy sálu sedět svého rudovlasého společníka. Vyzařoval z něj tmavá zlostná aura. Jeho chladný bodavý pohled mu lehce naháněl husí kůži. Jenže ten pohled nepatřil jemu, díval se na někoho jiného, ale na koho? Podíval se domnělým směrem, který měl patřit danému objektu jeho naštvání a spatřil hnědovlasou ženu, která se jej držela za paži. Ona spatřivše, že se na ni blonďatý mafián podíval, se usmála a přitiskla se k němu ještě víc, čímž udělala větší důraz na svůj dekolt. Boss Vongoly se podíval zpátky na svou pravou ruku, načež spatřil, že jeho imaginární nepřátelská aura o něco víc vzrostla. Nebyl hloupý, aby si dokázal si dát dvě a dvě dohromady.
Řekl jí něco a ta se jej pustila. Po té se vydal ke mně. ,, Dneska nejsi moc dobrým společníkem" poukázal na moje nespolečenské chování.
,,Promiň, ale já chci být společníkem pouze jedné osoby" pronesl jsem svou narážku a dal jsi záležet obzvlášť na poslední dvě slova.

Dlouze si dívali do očí. Primo byl první, kdo svým pohledem uhnul. Otočil se a vydal se zpět ke svému hloučku. V tom přišla ona. Žena, o které doufal, že se neobjeví.

Žena vešla do sálu se samolibým úšklebkem. Měla na sobě pouzdrové fialové šaty, které ji obepínaly její dokonalou postavu. Pleť by se dala přirovnat alabastru, na krku se jí houpal zelený smaragd. Prošla kolem hloučku lidí a zamířila si to rovnou k mafiánovi sedícímu na pohovce. Již z dálky dokázala poznat, že jí nevidí rád, což ji přinutilo k ještě většímu úšklebku.
Dlouho jsme se neviděli, jak se ti daří
Měl jsem se skvěle do té doby, než jsem tě spatřil
To mě značně mrzí, ale nemusíš se bát. Nehodlám se tohohle večírku účastnit.
Proč jsi sem tedy vůbec šla?
Přišla jsem si zařídit zábavu na dnešní večer.Byla tím známá, jak si střídala partnery jako oblečení podle nálady.S tímhle ti já nepomůžu. Řekl, načež se ona rozesmála
Já vím, ale on ano. Ukázala na mafiánského bosse. Rudovlásek svraštil obočí.
Pochybuji, že k něčemu takovému vůbec svolí.
Tak mu udělám takovou nabídku, že neodmítne. Jakmile to dořekla, otočila se a sebejistě šla za ním.
Rozrazila skupinu lidí, která stála kolem něj. Ujistila se, že jim dají všichni pokoj a poté se s ním dala do řeči. Celou tu dobu byla bedlivě sledována párem rubínových očí. Dlouho se spolu bavili, ona mu něco vyprávěla, on ji bedlivě poslouchal, občas se zasmáli. Muž, který je sledoval, pevně svíral svou skleničku. Náhle zpozorněl.

Žena mu posunky dala najevo, aby se sklonil. Když tak učinil, počala mu cosi šeptat. Čím déle mu to šeptala, tím více se jeho obličej stával zamyšlenějším a vážnějším. Černovlasá žena se konečně od něj odtáhla. Nic neříkala, jen čekala na primovu odpověď. G.se nikdy nepřipadal víc v napjatější než dosud. Giottova ústa se mírně pohnula, pronesla jen jedno slovo. Na to se žena rozzářila jako vánoční stromeček a zavěsila se na jeho paži. Vydali se k východu. Než však odešli, věnovala pravé ruce Vongoly ten "nejsladší" úsměv jaký dokázala.
Dveře se zabouchly a v místnosti nastal ještě větší šum než předtím. Lidi mluvili jeden přes druhého. Zněla tam slova jako: další trofej, chudák Vongola, prachy dokážou cokoliv. Nikdo si nevšiml, že na pohovce, tam vzadu za sloupy sedí mlady muž. Mafián se svěšenou hlavou, kterému z ruky tekla krev. Kolem jeho nohou se na zemi válely střepy. Sklenička, kterou držel, nevydržela jeho stisk.

Giotto se vrátil do základny pozdě v noci. Svůj plášť měl pověšený přes ruku, kravatu povolenou a prvních pár knoflíku košile rozepnutých. Neobtěžoval se nijak rozsvěcovat. Za prvé nechtěl nikoho zbudit a za druhé neměl chuť, aby všichni věděli, že přišel. Nevadilo mu jít do pokoje po tmě, znal to tu velmi dobře nato, že by do ložnice trefil i po slepu. Povzdechl si, byl tak moc vyčerpaný. Při své cestě se zarazil, cítil něčí přítomnost. Zastavil se a podíval, kdo se nachází za ním. Viděl chabé kontury postavy, která se kymácela ze strany na stranu. Najednou se zhroutila na podlahu a zůstala na místě. Giotto se tedy vydal za ní. Když se k ní přiblížil, spatřil svého kamaráda.
Vítej doma! Škytl.
G.?! Co se ti stalo? Zeptal se, bylo to poprvé, co jej viděl takhle zřízeného.
Užil sis dnešní večer? Ignoroval z cela jeho otázku .
Co tím myslíš?! Zeptal se jej nechápavě.
Nedělej hloupého. Ty víš, co myslím!! To si jako ostatní? Vlezeš do postele s někým za peníze?! Neovládl svůj hněv a vyjel na něj. Prostě ze sebe vypustil vše, co se v něm celou tu dobu hromadilo. Poté smršti různých obvinění. Nastalo mezi nimi ticho. G. mlčel kvůli tomu, že přestřelil. Ale co on? Proč mlčel Giottto? Rudovlasý mafián najednou ucítil, jak jej druhý uchopil za paži a počal jej táhnout za sebou.
Co děláš?! Nech mě! Vyváděl jako dítě, přičemž se snažil o to, aby ho pustil. Nepovedlo se. Giotto jej dotáhl až k sobě do pokoje, tam ho hodil na postel a sám se na něj obkročmo sedl. Rudovlásek se pod ním kroutil jako žížala. Avšak boss Vongoly měl převahu. Chytil jej za bradu a přiblížil se k němu tak, že mohli cítit navzájem svůj dech.

G. sebou přestal házet. Místo toho se splašeně díval na Giotta. Ten se svými rty otřel o ty jeho, načež si jazykem prorazil cestu do úst druhého. Rozvázal mu zelenou kravatu a začal rozepínat košili. Co…co chceš dělat?! Pronesl rudovlásek mezi pauzami, které dělat Vongola, aby se mohli nadechnout. On, ale neodpovídal. Místo toho mu rukou přejel přes hrudník. Dole u kalhot jej chytil za bílý pásek a přitáhl si jeho tělo víc pod sebe.Teď mu seděl na bocích a sám si počal sundávat oblečení. Když byli oba zbavení svršku, počal se světlovlasý plně věnovat svému protějšku. Zasypával jeho hruď polibky, jejichž horkost postupně rozproudila krev v žilách rudovlasému. Ten se svými posledními silami mu snažil vyvlíknout, jenže objetí, jímž byl svírán, bylo stále pevné. A tak se tomu musel dříve či později úplně poddat.
Zrychleně si při polibcích dýchali do úst. Strhávali ze sebe zbylé kusy oblečení, načež zůstali nazí. G. při pohledu na Giotta zrudl. Má nádherné tělo. Problesklo mu hlavou, ale dlouho se tím nezabýval, neboť jeho milenec uchopil jeho úd do svých rukou.

Na posteli seděli dva mladíci jeden měl v ústech cigareta a zhlubokým zamyšlením se díval na druhého, který se začínal oblíkat. Měl bych to říct? Neměl? Přemýšlel G. když sledoval Giotta jak si zapíná kalhoty.
,,Giotto, ja bych se ti chtěl... Giotto pootočil hlavu jeho směrem. Jeho ledový pohled nepříjemně překvapil rudovláska. Proto nedořek to, k čemu se odhodlával a jen sklopil oči. Giotto ještě chvíli sledoval jeho reakci a nakonec se natáhl pro košili. Dopnul si poslední knoflíky a plášť přehodil přes rameno.
,, Nespal jsem s ní" Prolomily jeho slova zoufalé ticho.G. se na něj podíval očima plných překvapením.
,, Nemohl jsem s ní spát, protože mám už někoho jiného" Rudovláskovi připadalo, jakoby ho přejeli tankem.
,, Kdo to je?" Zeptal se a divil se, že dokázal tuhle otázku ze sebe vypustil. Giotto se jen usmál.
,, Tento týden mi přijde whiskey z Anglie, zvu tě na ochutnávku." Jakmile to dořekl otevřel dveře od pokoje.
,, Hej, Giotto!"Podíval se na něj G. prosebně. Giotto si jen odfrkl.
,, Jsi vážně zpomalený, co se těchto věcí týče. Tupče!" Odpověděl mu a zavřel za sebou. G. dále seděl na posteli a přemýšel nad jeho slovy. Hlavně nedokázal pochopit. Proč se při tom červenal ?

Oharek cigarety spadl na deku postele a uděl v ní malou dírku. Jenže to nemohl nikdo vidět, jelikož poslední člověk, který v místnosti byl zmizel ve stejných dveří nemalou chvíli po Vongolovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ady-chan Ady-chan | Web | 2. října 2013 v 14:29 | Reagovat

<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama