Noční návštěva

28. září 2013 v 23:56


Přes žaluzie prosvítaly proužky měsíčního svitu do místnosti. Nebylo jich mnoho, ale stačilo jich na osvícení postele, která tam byla. Postele se sněhobílým povlečení, v němž ležel zachumlaný mladý hnědovlasý chlapec. Mladíkův hrudník se pravidelně zvedal pod tíhou spánku. V celém pokoji vládlo ohromné ticho, jen hodiny na zdi pravidelně tikaly. Tik, ťak, tik, ťak . Ručička hodin neustavičně měřila plynoucí čas. A tak to hodnotnou dobu trvalo. Až když ručičky dosáhly půlnoci. S úderem této magické doby zavítal neznámý host. Stál v tmavém rohu místnosti nehnutě. Člověk by skoro pochyboval, že se tam opravdu někdo nachází, kdyby občas nepřešlápl z nohy na nohu, aby jim ulevil od dlouhého stání na místě. Měl vždy problém přenést se přes tenhle bod. Vždy kdy chtěl z toho tmavého kouta vyjít, dostal pocit, že mu kyslík uchází z plic. Chce se nadechnout, ale nejdete to. Neviditelná síla jej svírala a nedovolila mu, aby do sebe dostal byť jen kubík kyslíku. Jenže on musel jít, jinak všechna ta práce, kterou musel udělat,aby se sem dostal, šla vniveč. I když to, že už tu byl ve stejném pokoji spolu s ním, se mu zdálo víc než dost. Dost pro něho. Zamířil své oči k posteli. Sjížděl jimi pravidelné vlnovky vznikající tělem toho druhého. Zastavil se u jeho hlavy. Jak moc si přál vidět jeho tvář. Měl by tam jít, neměl? Pousmál se. On, který musel být rozhodný ve všem, si teď nevěděl rady. Znovu se podíval na mladíka osvětleného měsíčním světlem. Srdce mu přitom poskočilo. I kdyby měl přijít o všech vzduch v plicích, musel jej vidět. Postava se konečně odvážně vydala k posteli. Jak se přibližovala, tak se na světle počaly objevovat černé boty, mírně přikryté kalhotami šedého obleku, který zas mírně zahaloval černý plášť a nakonec obličej se zlatavýma očima a blonďatou rozcuchanou kšticí. Jejíž prameny padaly neposedně do tváře.Tato poměrně vysoká osoba se skláněla nad postelí a s velkým zájmem si prohlížela chlapce pod sebou. Jeho oči intenzivně sledovaly tvář druhého jako by si chtěly zapamatovat každou jeho část do sebemenšího detailu. Připadal si, jakoby byl jím neúprosně přitahován. Nervózně si zkousl ret, nebyl jsi jistý, zda to, co ho napadlo, má udělat. Nakonec však poklekl a přiblížil se svou tváří těsně k němu. Mírně nadechl jeho vůni. Jeho dech nechtěně zalechtal toho druhého. Svraštil podrážděně obočí a přetočil se na druhý bok. Čelem k blonďákovi. Nyní jejich obličeje byli od sebe jen pár centimetrů a on toho chtěl využít. Přiblížil se k jeho rtům těmi svými a lehce se o ně otřel, načež se pomaloučku posunul dopředu, aby prohloubil polibek. Zarazila ho však tichoučká melodie z jeho kapsy. Světlovlasý se napřímil a vytáhl zlaté hodinky. Povzdychl si. To už je čas? Proč má vždy na všechno tak málo času.Podíval se zpátky na spícího hnědovláska. Spal hlubokým spánkem, jako před tím,nevzbudil jej.
Di domani sera,decimo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ady-chan Ady-chan | E-mail | Web | 29. září 2013 v 13:30 | Reagovat

Zajímavé podání :D mně se to líbí :D

2 Ai Ai | 29. září 2013 v 19:58 | Reagovat

[1]: Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama