Věříš mi?

16. prosince 2012 v 4:07




Slyšel jsi to? Sakumo Hatake selhal ve své misi, ve které zvolil záchranu svých kamarádů před splněním mise. Kvůli tomuto selhání naše celá vesnice utrpěla velké ztráty.Zrádce!!! Slyšela jsem,že prý mezi nimi byl i jeho milenec.Hanba!!!Špína!!!Hnus!!!Proč naše vesnice musí trpět tuhle pohanu?Podívej támhle to je jeho syn.Hádej co,zamiloval se a ne jen tak do někoho.Je toYoidaime jeho sensei!!Vypadáto,že je stejný odpad jako jeho otec.Ale neboj máš ještě čas to spravit...SEPPUKOU....(smích)
...............
Mladý ninja se probudil.Měl zrychlený dech a z jeho čela stékal pot.Posadil se a pomalu vydýchával svou noční můru,která se už stala nedílnou součástí jeho spánku.Vstal z postale a došel do kuchyně,kde si nalil trochu vody,posléze přišel k jednomu z oken svého bytu a otevřel ho.Do tváře mu hned zafoukal noční svěží větřík ,ninja s úlevou vydechl a podíval se z okna do města zahaleného tmou,jehož jediným světlem byl nádherný měsíc.Po chvíli však okno zavřel a znovu si šel lehnout na postel,kde přemítal nad nedávnou situací.
...........
Ano,už jsou tomu 3 měsíce co jsem zjistil ,že miluju svého senseie,ale nemůžu mu to říct.Nechci,aby mě bral za špínu,jako brali mého otce,nechci,aby mě tak brali všichni a už vůbec nechci dělat senseiovi potíže.Je přeci Hokage,má na starosti jiné,důležitější věci než nějakého Kakasiho,který miluje jeho smích,jeho oči jeho rty a chce jej vroucně políbit ,ale neudělá to,protože nechce,aby se mu vysmál do očí nebo se na něj díval s odporem.Tak mu nezbývá nic jiného než se mu vyhýbat.Já....

(zvuk zvonícího budíku)
Kakashi zaklapl budík a vstal.Namířil si to rovnou do koupelny,tam si začal číst zuby načež se podíval do zrcadla.Uviděl,že má zarudlé oči od pláče a kruhy pod očima.Skvělý pomyslel si v duchu a šel se oblíst.Nesnídal,neměl chuť.Rovnou si to namířil k východu,otevřel dveře a zabouchl je za sebou.Šel k branám města,měl v plánu jít z nich ven ke svému oblíbenému místu,to by ho však někdo nesměl srazit.Kakshi se zvedl a šel na proti osobě,která ho srazila.Osoba se postavila a Kakashi v ní poznal členku svého týmu.
,,Rin co se děje,že tak spěcháš?"zeptal jsem se jí.Načež mi odpověděla:,,Právě jdu od senseie,zaúkoloval mě,že mám tobě a Obitovi říct,že za půl hodiny se máme sejít u lesa kvůli tréninku."Povzdychl sem si,tak dneska mám zatraceně velkou smůlu.
,,Dobře,budu tam."řekl jsem a sledoval,jak se na mě má parťačka usmála a rozeběhla pryč.
Na trénink jsem nijak zvlášť nespěchal,i když jsem měl věci potřebné pro trénink sebou.Celý ty tři měsíce jsem se snažil,abych trávil s senseiem,pokud možno,co nejmíň času.Bylo pro mne čín dál tím optížné krotit sám sebe,takže jsem se snažil vždy dělat něco jiného než mluvit s ním nebo se na něj dívat.

,,Ohayó " pozdravila mě už z dálky čekající Rin.,,Ohayó"odpověděl jsem Rin na pozdrav.
,,Ohayó Kakashi" uslyšel jsem za sebou hlas senseie.Otočil jsem se jeho směrem a nasucho polkl.Při pohledu na něj se mi rozbušilo srdce.Seděl na větvi stromu,s jeho vlasami si pohrával větřík a mírně je cuchal.Jemu to však nevadilo a vřele se usmíval.Usmíval se.. na mě...začal jsem mírně rudnout v tvářích a raději,aby si toho sensei nevšim, jsem odvrátil hlavu stranou a řekl:,,Ohayó sensei ".Cítil jsem jeho pohled na sobě, a tak jsem odešel k Rin a začal jsem s ní mluvit o tom,že Obito jde zase pozdě.Když Obito přišel,dali jsme se do tréninku po dvojcích.Značně se mi ulevilo,když na mě připadl Obito.Avšak celou dobu jsem myslel jen na konec tréninku.
,,Pro dnešek to bude vše,můžete jít".řekl sensei.Uff,dobrě. trénink proběhl bez větších obtíží,teď už jen zbývá se dostat ,co nejrychleji domů.Otočil jsem se a chtěl jít ,v tom jsem,ale uslyšel,,Kakashi,ty neodcházej.Chci si s tebou o něčem promluvit".Já to vědel,že to nebude tak jednoduché.
Pozoroval jsem jak ostatní odcházejí,načež jsem se k němu otočil a čekal,co mi řekne.Seděl na zemi v trávě a poklepával rukou vedle sebe,přitom se na mě díval.Sedl jsem si tedy vedle něj.Díval se na obzor ve kterém bylo naše město,zeptal se mne:,,Kakashi,jsem dobrý učitel?".Nechápavě jsem se na něj podíval.,,Víš,vždy jsem si přal se svými studenty vycházet a pomáhat jim s jejich problémy...,,To taky děláte"skočil jsem mu do řeči.
Na chvíli se na mne podíval ,aniž by otočil hlavou a pak pokračoval:,,Myslíš si,že to,co dělám je špatné?
,,Ne to si rozhodně nemyslím.Na tom,že se snažíte pomáhat,není nic špátného.Tuhle vaší stránku mám rád."-ujišťoval jsem jej.,,Tak mi tedy Kakashi pověz...-chytil mne za ruku-...,,Proč se mi teď v poslední době vyhýbáš?".Svůj zrak ze senseiovi ruky jsem zaměřil na samotného senseie.Jeho obličej byl plný starosti a pod jeho přímým pohledem se mi opět rozbušilo srdce a cítil jsem jak mne zalívá ruměnec.,,Já se vám nevyhýbám,sensei"řekl jsem se sklopenou hlavou.,,Ale Kakashi,nejsem slepý.Nikdy se mi nedíváš do tváře,když s tebou mluvím a když se někde setkáme,tak řekneš,že si zaneprázdněný a nemáš čas,načež běžíš pryč."Na tom,není nic dívného -začal jsem argumentovat-mám toho v poslední době dost a lidem se do tváře nedívám,protože jsem jsem trochu stidlivý".,,Kakashi"oslovil mě.
,,Věříš mi?" ,,Ano,to ano,ale s tímhle to nemá nic společného" řekl jsem.,,Chceš spíš říct,že já s tím nemám mít nic společného nebo že mi dostatečně nedůvěřuješ? -mlčel jsem.,,Kakashi" řekl jemněji a začal mě hladit po hlavě ,,Věř mi, ať tě trápí cokoliv,můžeš mi to říct, neodvrhnutě naopak se ti budu snažit pomoc jak jen bude v mých silách.
Sklonil svou hlavu,tak ,aby mi viděl do tváře.Začínám být na hranici svého limitu,ještě chvíli a nezvládnu se ovládat!
Prudce jsem ho odstrčil a vstal.,,Jsou tady problémy,které ani vy nezvládnete vyřešit,tak byste je měl nechat být."Hned ,jak jsem to dořekl,rozběhl jsem se přes travnatá pole k městu.,,Kakashi počkej!" -zaznělo za mnou,ale já si toho nevšímal a běžel dál.Běžel a běžel,avšak má nevyspalost a těžký trénink se na mě podepsaly,pocítil jsem jak ztrácím vědomí a padám k zemi ..už jsem zavíral víčka..V tom jsem ,ale ucítil,jak mou ruku při pádu někdo chytá.Místo dopadnutí na tvrdou zem,jsem dopadl na senseie,který si mne na poslední chvíli strhl na sebe.,,Jsi v pořádku?"uslyšel jsem.Podíval jsem se vzhůru.Spatřil jsem jej tak blízko jako nikdy předtím.Vzdychl jsem a pochvíli jsem se zarazil. SAKRA!!!!Proč jsem se musím vzrušit zrovna teď a jen kvůli tomuhle!Nejistě jsem se mu podíval do tváře.Viděl jsem v ní překvapení.Dívali jsme se na sebe dlouhou dobu načež, k mé smůle, pohnul nohou ,přičemž se otřel o můj klín.Vzdychl jsem po druhé.Zastavil svůj pohyb,který měl nejspíš sloužit k jeho vyprostění a znovu se na mne díval a pak pootevřel ústa,aby něco řekl,ale to už já nevydržel.Sundal jsem masku a políbil ho.Nejspíš byl zaskočen a tak se mi nebránil.Užíval jsem si svůj dlouho vysněný okamžik,doté chvíle,než jsem ucítil jeho paže na svých zádech.Trhl jsem sebou ,odpojil své rty od těch jeho.Co to dělám?!
,,Kakashi,já..."vytrhlo mě z úvah.A je to tu teď řekne mi,jak se mu hnusím a potom bude následovat..,,Sensei,prosím zapomeňte na to co se to tu stalo,bude to pro nás oba lepší."Načež jsem utíkal do svého bytu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama